Dnes si budeme povídat o další jámě Patandžaliho jógasúter, která nám přináší doporučení, jak přenést jógu jakožto fyzické cvičení z podložky do našeho života. Astéja nám představuje myšlenku, že bychom si neměli přivlastňovat nic, co nám není vlastní. Co to všechno znamená? A jak tuto jámu do svého života zařadit se dozvíte v tomto článku.
Co je to Astéja a co znamená?
Patandžaliho jógasútry nám přináší pět jám a pět nijám, která nám představují doporučení a návody, jak žít, pokud chceme žít v souladu s jógou. Jak jste si jistě již všimli některá z těchto doporučení velmi připomínají Desatero přikázání. Dnes se zabýváme konkrétně Astéjou, která nás nabádá k nekradení. V minulosti jste si mohli přečíst například o Satje, Tapasu, Ahimse, Brahmačarje, Išvarpranidhana nebo Santóše.
Co je to Astéja? To, že bychom neměli krást nás učí odmalička. Rodiče nás k tomu poctivě vedou. Pokud malé dítě něco ukradne, má z toho problémy a většinou následuje pocit provinění. V naší společnosti je velmi zakořeněno, že krást se nemá. Většina lidí by fyzickou věc nikdy neukradla.
Jako je jóga celistvá a kompletní, jsou tak i jámy a nijámy. Astéja nás učí zkrátka a jednoduše nepřivlastňovat nic, co nám není vlastní. To zahrnuje věci, myšlenky, skutky, slova, názory či vlastnosti a další.
S poctivostí nejdál dojdeš
V dnešním světě se může zdát obtížné toto rčení dodržovat. Hodně lidí mezi sebou soutěží a vládne velká konkurence. Mě osobně se ale nejlépe žije s pocitem, že vše, co konám, dělám poctivě a v souladu sama se sebou. I když se to nemusí na první pohled zdát jako nejrychlejší cesta. Věřte, že je nejvýhodnější a z dlouhodobého hlediska nejvíce naplňující.
V jógové filozofii se mimo jiné setkáváme i se zákonem příčiny a následku neboli karmy.
Co dáš, to se ti vrátí
Pokud se budeme snažit chovat k ostatním, co nejvíce poctivě, pomalu se začne přetvářet i to, jak se k nám chová naše okolí. Pokud se chováme nedůvěřivě k ostatním a neustále ostatní podezříváme, máme nejspíše my sami nějaký problém, který se projevuje naší nedůvěrou v ostatní.
Nemluvím zde o tom, že bychom měli všem slepě důvěřovat. Nýbrž o tom, že když budeme skutečně důvěřovat sami sobě a budeme žít s vědomím, že my sami si nepřivlastňujeme nic, co nám není vlastní, bude se nám žít o dost uvolněněji. Nejprve musíme věřit sami v sebe a až potom budeme moct plně věřit ostatním.
„Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe!“ — Lao-c‘
Kde končí názor ostatních a kde začíná můj vlastní?
Abychom mohli Astéju zařadit do svého života, je zapotřebí být především upřímný sám k sobě. Lépe poznat sami sebe vám pomůže také nijáma Svadhjája. Občas slyšíme někde nějaký názor, který se nám líbí. V ten moment máme tendenci vydávat tyto názory za své. Ovšem to nejsou naše myšlenky. Jsou to myšlenky někoho jiného a my s nimi pouze souzníme. Bývá velmi těžké si to uvědomit. Když se zamyslíme skutečně do hloubky zjistíme, že málokterý názor, který máme, je náš. Naše názory formují rodiče, partneři, média, sociální skupiny…. Jaký názor je skutečně náš vlastní?
„Nevěřte ničemu jen proto, že jste to slyšeli. Nevěřte ničemu jen proto, že to říká mnoho lidí. Nevěřte ničemu jen proto, že jste to četli ve svatých knihách. Nevěřte ničemu jen proto, že to řekli vaši učitelé. Nevěřte tradicím jen proto, že jsou drženy po mnoho generací. Po důkladném pozorování a analýze, poté, co jste zjistili, že něco odpovídá důvodu a vede k dobru a prospěchu jednotlivce a všech, poté to přijměte a žijte dle toho.“ – Siddharta Gautama
Do hloubky
Astéja nás dále nabádá k tomu, abychom nebrali nic, co by mělo patřit druhému, například někomu vyfouknout příležitost před nosem, nepřipravovat druhé o štěstí, naději a zásluhy. Vyzkoušejte třeba tuto skvělou meditaci, která vás dovede k Astéje:
Na Astéju se můžeme povídat i z globálního hlediska. Neměli bychom si od Planety brát nic, co nám nepatří. Nic, co již zasahuje do její svobody.
Astéju lze chápat všemi možnými způsoby, ale princip zůstává vždy stejný. Nepřivlastňujme si nic, co nám není vlastní. Jak chápete Astéju vy? A jak jí zařazujete do svého života? Napište nám komentář, co si o ní myslíte.
Namasté,
Dominika
Jóga je součástí mého života už několik let. Pamatuji si ten pocit, když jsem začala poprvé
praktikovat – jak jsem cítila, že je to přirozené a správné. Že to je to ono, co jsem pořád tak
hledala. Hledala jsem všude venku a díky ní jsem začala hledat uvnitř sama sebe. Jóga mě
učí. Učí mě být pokorná ve dnech, kdy všechno jde hladce, ale hlavně mě učí být vděčná ve
dnech ne tak úplně růžových. Zajímá mě nejen pro její blahodárné účinky na tělo, ale
především díky její filozofii a duchaplným myšlenkám.