Moje cesta k józe – můj příběh

Jóga a já. Jak a kdy jsme se poznaly? Co nás k sobě přivedlo? I já jsem se rozhodla sdílet svůj příběh o tom, jak se naše cesty spojily.

Psal se rok 2009 a já s receptem na silné prášky proti bolesti stála před budovou nemocnice a přemýšlela co dál.

Všechno to začalo už v mém dětství, kdy jsem zhruba od tří let trpěla častými bolestmi hlavy. Po několika letech pravidelných návštěv dětské neurologie a častých měření EEG, lékařka nebyla schopna zjistit příčinu. Až někdy v mých 12 letech poukázal rentgenový snímek na posunutý krční obratel, tenkrát jsem ale žádné doporučení na léčbu nedostala. Roky ubíhaly a migrény mě neopouštěly, naopak, v pubertě začínaly nabírat na intenzitě. V tomto období jsem je zaháněla růžovými pilulkami, kterými jsem zrovna nešetřila. Po dokončení střední školy bolesti zesílily natolik, že je už nešlo ignorovat. Ibalgin už mi stejně nezabíral, a tak jsem se s nadějí na zlepšení vydala na oddělení neurologie. K mému překvapení jsem však místo řešení příčiny obdržela recept na Atalargin.

bolest hlavy

A tehdy jsem udělala zásadní rozhodnutí, za které jsem sama sobě velmi vděčná. Přišlo mi nesmyslné, abych ve svých dvaceti letech zobala tyhle prášky jako lentilky, recept jsem vyhodila do prvního koše a ještě ten den jsem se přihlásila na kurz tradiční jógy. Nevěděla jsem o józe vůbec nic, ale intuitivně jsem cítila, že by mi mohla pomoct.

První hodina jógy

Měla jsem za to, že v józe jde jen o jednoduché protahování těla. Moje iluze však byly rozpuštěny během první lekce. Zpívání óm, mantry, sanskrtské názvy pozic, lněný obleček lektora…to všechno na mě bylo nějak moc. Chvílemi jsem měla pocit, zda jsem se neocitla v nějaké sektě. Se zaťatými zuby jsem vydržela až do konce a odcházela s tím, že tady už mě nikdy nikdo neuvidí.

Když  jsem se pak vracela domů a litovala zaplaceného kurzovného, všimla jsem si, že se cítím jinak. Mnohem lehčí a klidnější. I druhý den ráno jsem cítila změnu, spalo se mi mnohem lépe a měla jsem lepší náladu. Rozhodla jsem se dát józe ještě jednu šanci.

Láska až na druhý pohled

Ómování jsem sice stále na chuť nepřišla, ale úvodní a závěrečné relaxace už mi nepřišly tak nudné a pozice mě začaly bavit.  Na každou lekci jsem se pak vyloženě těšila a přišlo období, kdy už mi nestačilo cvičit jednou týdně, ale začala jsem cvičit sama doma. Téměř každý den.

cvičení na podložce

Po roce a půl jsem si všimla velké změny. Cítila jsem se po všech stránkách mnohem lépe, zmizelo napětí v zádech, ale hlavně… nedokázala jsem si vzpomenout, kdy mě naposledy bolela hlava. Jóga se stala součástí mého života.

Seznámení s gravidjógou

Když jsem pak otěhotněla, nechtěla jsem se jógy vzdávat. Našla jsem si lekce gravidjógy a moje praxe se posunula na úplně jinou úroveň. Velkou lekcí pro mé ego bylo to, že ač jsem před otěhotněním zvládala celkem snadno pokročilé pozice, najednou pro mě i ty nejzákladnější byly náročné. Musela jsem hodně ubrat a zpomalit, přestože se mi to ze začátku moc nelíbilo. Ale naučilo mě to, že méně je někdy více. Díky mnohem pomalejšímu tempu a jemnějšímu přístupu, jsem si mnohem více uvědomovala své tělo a snáze vnímala, co potřebuje.

Po porodu jsem se plně věnovala své dceři a na jógu jsem si našla čas jen občas. Krátce na to přišlo druhé těhotenství a já opět začala navštěvovat lekce mé oblíbené gravidjógy, přestože to znamenalo dojíždět do vzdálenějšího města a složitě si zajišťovat hlídání. Po synově narození přišlo náročnější období, kdy jsem neměla čas ani na spánek, natož na jógu. Ale právě tehdy jsem si uvědomila, jak moc mi jóga chybí a jako moc je pro mě důležitá. Vrátily se bolesti zad i migrény. A to byl pro mě impuls věnovat se józe naplno a přihlásila jsem se na kurz instruktora jógy. Ani ne tak proto, že bych toužila stát se lektorkou, ale proto, abych józe porozuměla více do hloubky. Začala jsem zase pravidelně cvičit a změna se opět brzy dostavila. Cítila jsem změnu jak zvenku na svém těle, tak i uvnitř. Sami můžete porovnat na následující fotografii.

Díky józe jsem získala zpět svoji energii, která mi v období mateřství chyběla. Jóga mi vrátila moji ohebnost a pružnost, a to nejen fyzickou ale i tu duševní. Zklidnila mě, naučila mě lépe vnímat přítomný okamžik a své tělo. Pomohla mi shodit několik nadbytečných kilogramů a odstranit bolesti zad i hlavy. Je pro mě radostným způsobem, jak dostat tělo i mysl zpět do rovnováhy.

A tak už několik let kráčíme společnou cestou. Jóga a já.

Sepsáním svého příběhu tak přispívám do naší elektronické knihy, která na podobné příběhy čeká. Čeká i na ten váš. Napište nám ho.

Bára Voháňková

Jóga si mé srdce získala v roce 2009, kdy jsem se přihlásila na kurz tradiční jógy. Zde započala
cesta, která mě o několik let později přivedla na lektorský kurz hatha jógy. Na józe mě nejvíc
fascinuje ta pestrost. Je tolik různých stylů, kde si každý může vybrat podle toho, co
momentálně potřebuje. Během mých dvou těhotenství mi byla jemnou průvodkyní
gravidjóga, po porodu hatha jóga a dnes je moji velkou láskou jin jóga. Baví mě se dál
vzdělávat a objevovat, protože ta cesta zdaleka nekončí. Aktuálně vedu lekce hatha jógy,
gravidjógy, jógu pro maminky po porodu a přes léto paddleboard jógu.

  • Tak tohle je úžasný příběh! Přiznám se, že když jsem tady Vaše články vídala, vždycky jsem si myslela, že jste přibližně můj ročník (ještě ani nejsem plnoletá!). I když jsem si Váš medailonek párkrát četla, až teď jsem si naplno uvědomila, že jste opravdu maminka dvou dětí… Ta proměna je naprosto dokonalá a musím říct, že jste mi dala ještě více motivace se józe věnovat co nejvíce, děkuji! 🙂

  • Share
    >