K meditaci skrze utrpení nebo utrpením k meditaci?


Téma, jenž je věnováno první středě v měsíci, je téma nosné, a to s názvem Dech, meditace a relaxace. Při konci měsíce jednoho a na začátku měsíce druhého, kdy mě čeká chvíle usednutí a rozepsání se u hrnku teplého čaje jsem si k ruce přizvala  knihu nesoucí název Rozpravy o józe Jiřího Mazánka, v které překládá a komentuje Pataňdžaliho Jóga Sútru, jenž je stará více než 5000 let a která by se dala považovat za jógovou bibli.

Zaujal mě řádek, větný soubor, aforismus pravící: Příčiny utrpení, které se projevují změnami mysli, lze odstranit meditací (dhjánou). (Pataňdžaliho Jóga Sútra  2.11)

Zhoupla jsem se na židli a vzpomněla jsem si na překážky a utrpení, které byly popsány již před těmi 5000 lety, s kterými nás jednoho horkého odpoledne seznámil můj učitel v Indii  a které jsou dodnes platné. Co je tedy ono utrpení, co je jeho projevem a co je meditace, zamýšlím se a přikládám prsty na klávesnici laptopu.

Trpěti oddělením

Však si vzpomeňme na moment, kdy cítíme, že se nám vše daří, že nám život jde naproti, že vše tak pekně plyne. A opak onoho momentu, který všichni také jistě známe, pocit, že pokazíme vše, na co sáhneme. Kdy kontakt mezi námi a oním životem, jenž plyne bez úsilí,  je na sto honů daleko. Kdy se cítíme bídně, odpojeni. Kdy jsme protivní sami sobě. Mezi těmito dvěma módy žití a přístupu k životu je sakra rozdíl.

Ono utrpení by mohlo být tedy oddělení od plynutí, od zdroje. Ať už za zdroj považujeme cokoliv. Ať už je tím zdrojem forma boha, forma vyššího já či vesmír, nekonečno a vše objímající něco. Ono nekonečno je dle jógové filozofie Brahman. Oddělení od jednoty, které jsme součástí. Oddělení od plynutí, od jakéhosi flow. V knize Flow, O štěstí a smyslu života popisuje stav flow autor Mihaly Csikszentmihalyi takto: „Lidé zapomínají na sebe samé, přestávají vnímat čas a splývají s tím, k čemu je upřeno jejich vědomí“. A to je tím, co dle mého názoru, lidem chybí a tak na druhé straně něco přebývá..

Pančakléši

Panča znamená pět a kléši se ze sanskrtu překládají jako příčiny lidského utrpení stavící se nám do cesty a ono přebývající. Nemusíme si z nich vybírat jen jednu, oplýváme většinou všemi. Které to jsou?

1. Avidjá ( A = ne, vidjá = vědomost) znamená nevědomost vlastní podstaty, která je hlavní překážkou. Nebýt si vědom toho, kým jsme a ztotožňvání se s představou, kterou o sobě tvoříme sami či která je o nás tvořena a očekávána. Nevědomost toho, proč zde jsme, co je naše dharma, tedy úkol či poslání.

2. Asmitá znázorňuje jáství, tedy já, já, já a mé ego

3. Rága je přilnavostí, připoutaností, držení se toho, co je nám příjemné

4. Dvéša / dviš se ve svém významu překládá do slovesa nenávidět,  je to odpor k nepříjemnému, strach z nepříjemného s nutkavou chutí vyhnout se tomu, čemu čelíme. Je to strach, který je mnohem těžší překonat, než překonat chtění po tom příjemné (rága).

5. Abhinivéša je lpěním na fyzické existenci a na životě smotném se strachem ze smrti a z konce.

 

autor: Šárka Konečná
autor: Šárka Konečná

Meditace jako medikace

Meditace je stav, o kterém jsme pojednávali v díle předchozím. Dle zmíněného jógového textu by měla být meditace jako medikace od utrpení, které jsou shrnuty do pětu bodů a které jsou základem  utrpení dalšího. Meditace je stav zbavený všech žádostí, jáství, myšlenek a vlastně i filozofování. Meditace je prostý stav čirého bytí, kdy včerejšky a zítřky ztrácejí na svém významu a s nimi se ztrácejí i strachy, obavy a drama režírující naší myslí. Jak onen stav okusit? O další technice z repertoaru praxe zase příště.

1 Shares
>
1 Shares
Share1