Čtyři doby k meditaci


Cesta k meditaci je dlouhá a trnitá. Ale co je vlastně meditací? Je to estetické posazení se s překříženýma nohama, s prsty v hasta mudře, tedy v gestě rukou, o jejímž významu nevíme více, než že to vypadá  dobře a věrohodně? Je to jakési snažení se o vyprázdnění mysli za proudu pochyb a nadávek mířících k nám při vyrušení naší opičí mysli? Ne.

Meditace je stav prostý dělání

O meditaci se nesnažme, meditací buďme. Tak jak jsme šťasní, tak jak jsme smutní. Je to učitý stav, jenž nejde slovy popsat. Jenž vám nikdo nemůže vysvětlit. A pokud se tak stane, pokud vám někdo věnuje prostřednictvím slov své meditační prožitky, jsme zmateni a naštváni, že my popisující stav nezažíváme.

Nemůžeme jej zažít, jelikož je to subjektivní pocit stejně tak, jako lidé prožívají různé stavy štěstí a přesto jsou šťasní. Kdo určí, že ten je šťasný víc a líp a ten méně a hůře? Jsou to jen opisující slova bez prožitku, který člověku dychtivě stojícímu před námi nemůžeme prostě věnovat.

Meditaci, tedy dhjáně, v osmidílné Pataňdžaliho stezce předchází šest stupínků, kterými jsou etické a morální kodexy jamy a nijamy, ásany (kontrola těla – pozice), pránajáma (kontrola dechu), pratjahára (stažení smyslů) a dhárana (koncentrace). Vskutku pár stupínků, že.

Dejme tomu, že o kodexech máme nějaké ponětí. Dejme tomu, že na lekce jógy, kde se pracuje převážně s ásanami a pránajámou, také chodíme a jsme s nimi seznámeni. Co je dalším stupněm? Stažení smyslů.

Příčiny utrpení, které se projevují změnami mysli, lze odstranit meditací (dhjánou). (Rozpravy o józe, Překlad a komentář k Pataňdžaliho jógasútře, Jiří Mazánek)

autor: Šárka Konečná
autor: Šárka Konečná

Pratjahára

Změny v mysli se rodí na základě vjemů, které nám buď spouštějí věci minulé, či věci budoucí. Vjemy, jenž k nám přicházejí pomocí smyslů, kterých známe pět a jsou jimy čich, chuť, hmat, sluch a zrak.

Pratjahára je tedy technikou, kdy okoušíme nereagovat na podněty přicházející po nervových drahách k mozku a uvářející falečnou realitu, která se v józe a indickém pojetí nazývá Mája, iluze.

Pokud bychom se dokázali zbavit všech vjemů, a neříkám že v běžném životě chceme, naše mysl by se mohla stát klidnější a my bychom mohli, jako srkze klidnou hladinou jezera, pohlédnout hlouběji směrem ke dnu, což představuje naší pravou podstatu.

Od složitosti k jednoduchosti, od filozofie k praxi

Abychom ony změny mysli mohli uklidnit, můžou nám pomoci různé koncentrační techniky, které stojí před samotnou meditací a které jsou často s meditací zaměňovány. A jednou z nejjednoduších technik je prosté počítání dechu.

Když si nyní uvědomíme, kde sedíme a ucítíme pevnou židli pod zadkem, pevnou půdu pod nohama či jógamatku pod tělem, můžeme také zaznamenat, že ono fyzické tělo, hmota, na kterou si můžeme sáhnout, je nyní teď a tady s námi. Naše tělo nenajdeme zapomenuté v minulosti, ani ztracené v budoucnosti.

Ale kde je naše mysl? Kde poletuje? Je tu plně přítomna? Nejspíše ne. A o onu přítomnost mysli nám jde. Protože v přítomném okažiku se neděje nic tak hrozného, jako si dokážme v dramatuzující mysli vytvořit.

autor: Šárka Konečná
autor: Šárka Konečná

Most mezi tělem a myslí

Mezi tělem a myslí je pomyslný most a onen most je dech. Když zaznamenáme dech. Kde je, kde jej cítíte? Dýcháme teď? Teď se nadechuji a teď vydechuji? Ano. Nedýcháme včera, nedýcháme zítra.

Zkusme

Zkusme se teď na chvilku zastavit a uvědomit si na čtyři doby nádech a na čtyři doby výdech. Zkusme pokračovat. Další čtyři, pomalé doby nádech a zkusme i zaznamenat konec nádechu a chvilku, než se nádech přelije ve výdech. Pozorujme čtyři doby výdechu. A stále dokola.

Kde je naše tělo? Kde je dech? A kde je mysl? Ve chvílich koncentrace na dech je mysl zaměřena do jednoho bodu a neexistuje nic jiného, než slastný dech a prožitek, že jsme na živu a že máme vše, co potřebujeme. Můžeme dýchat. Co víc si přát.

Techniku zkoušejme vždy pár minut během dne. Pokud zaznamenáme mezi počítáním rytmu, že se mysl zatoulala – přizvěme jí pouze na zpět a pokračujme. Nezoufejme – přilnutí mysli k něčemu zábavnějšímu, než je nudné počítání dechu, je přirozené.

Mezery mezi dalšími a dalšími myšlenkami se budou postupně zkracovat, až jednou možná okusíme onen stav meditace. Možná to bude na setinu sekundy, možná na déle. Jen nenásilně zkoušet.

“Meditace je v podstatě prožitek sexu bez sexu.” (Osho)

Čtyři doby k meditaci
5 (100%) 7 votes

Šárka Konečná
Už od utlého věku jsem psala příběhy plné dobrodružství a zážitků. A jelikož jsem měla jako malá holka problém se čtením a s gramatikou, tak se chytré hlavy sešly a přidělily mi nálepku dyslektik. Nálepku jsem nosila celkem vzato do nedávna, a tak jsem své popsané papíry, a vlastně i sebe, schovávala před světlem světa. Když jsem se seznámila s jógou, jako s něčím, co mi pomohlo najít v sobě sebedůvěru a prostor pro příjetí sebe samé, vybudovala jsem si nazpět i sílu a jako malé dítě jsem si začala plnit sny. Jógu jsem začala studovat coby samouk, pak jsem prodala auto, našetřila na letenku a odcestovala jsem na delší dobu studovat do Indie. Stala jsem se lektorkou jógy a jógové terapie. Můj záměr se dal do pohybu a vše šlo ráz na ráz. Opustila jsem práci, začala s lektorováním a věnování se psaní naplno. Do Indie jezdím pravidelně a nepřestávám se divit nad životem samotným a nad obsáhlostí jógy, která může pojmout celý svět. Nyní se věnuji hatha józe, hatha flow józe, terapeutické józe, jin józe a těhotenské józe. Nakonec je každá lekce ale směsice zkušeností, tak jako lekce životní, kterými procházíme. Jóga na papíře mi pomáhá ucelovat myšlenky a překonávat ony lekce. A zde bych se s vámi o ně chtěla podělit.

Napsat komentář