Čtvrtá otázka začátečníků: První posazení se do zkříženého sedu?

Další otázkou, jenž se zmítá v mysli začátečníka, by mohla vyvstat při pohledu na perfektní zkřížený sed lektora vítajícího na lekci nové tváře a pokyvujícího na správný sed přítomných. Do onoho sedu uvádí i nás, začátečníky, se slovy: ,,Zvolte si pohodlný zkřížený sed.” A tak si jej volíme.

Kolena mířící vzhůru jako dvě vysoké ostré hory namísto rovného povrchu a kolen mířících k zemi. Překřížení vznikající v úrovni holeních kostí někde pod koleny, namísto překřížení kotníků. A to nemluvíme o polovičním či plném lotosu, které známe pouze z jejich názvu a obrázku v tištěném časopise, kdy je jedno chodidlo uloženo na stehnu druhé nohy směrem vzhůru či v propletení obou chodidel na stehnech opačných.

A když lektor navádí k měkkému zavření očí, povolení spánků, čelistí, prostoru kolem rtů i brady, bortí se nám celá záda a ve tváři se usídlí křečovitý úšklebek. Dech, jenž by měl být podle tichých slov lektorky hluboký a klidný jako hladina nočního jezera, je vytažen někde pod rameny, v horní části hrudi. Dech, jenž se dechem nezdá, protože máme pocit, že se každou chvíli ve strnulé a nepododlné pozici udusíme či svalíme v bolesti na zem. Vítejte v prvním zkříženém sedu.

Čtyři ásany k samádhí.

Ásany, pozice těla, jenž byly popsány v prvních psaných textech, byly všeho všudy čtyři. Byly jimi čtyři zkřížené sedy nesoucí funkci Sthira sukham asanam – Ásana by měla být stabilní a pohodlná. 

Čtyři pozice sedu připravovaly tělo na pozici pozic, plého lotosového sedu, ve který indové pevně věřili, že je tím, kde lze dosáhnout vysokých meditativních stavů. A tak přes sed zvaný sukhásana (pohodlný sed), siddhásana (dokolaný sed), ardha padmásana (poloviční lotos) docházeli až k padmásaně (úplná pozice lotosového sedu).

Zkřížené sedy se zaujímaly pro hlubší a zároveň jemnější práci s tělem jemnohmotným jdoucím po stupíncích k hlavnímu cíli. Skrze pránajámu (práci s dechem a pránou – životní energií), ke koncentračním technikám a k meditacím. To vše jsou stupně před samotným samádhím, před osvícením, což je cílem učení jógy tak, jak se předávala ve Staré Indii.

Důvod sedu byla (a je) pevná základna skrze kontaktní body na těle, které se vpíjely do země. Těmi body, jenž tvoří  pevný trojúhelník, jsou dvě kolena a střed hýždí. Tělo, jenž bylo skálopevně usazeno a mělo možnost vyrůst ze své páteře směrem za nejvyšším bodem na hlavě a k nejvyšší čakře, mohlo setrvat stabilně a pohodlně dlouhé nejen minuty, ale i hodiny ve stavu meditativním.

Sen přirozeného sedu?

Sed zkřížený nebyl sedem nepohodlným, ale sedem přirozeným. Lidé vykonávali své denní činnosti převážně v sedě či v podřepu. Dodnes tomu tak v Indii je. Bohužel však u nás, v době moderní společnosti, jsme si zvykli na židle, stoly a všechny ty pomůcky, jenž nám měly práci zpříjemnit. Opak je pravdou. Zkrácené a ochablé struktury těla nám dnes nedovolí nejen posadit se pohodlně na zem, ale prožít i užší kontakt se sebou samotným. A právě možná proto vyhledáváme jógu, tedy její hybný charakter na poli podložky.

Co jsou ásany teď.

Postupem času, kdy lidé měnili své návyky, svou práci a strukturální vzorce, začaly být sedy nepohodlné a pro delší dobu setrvání v nich nemožné. A tak se k základním ásanám přidávaly další a další, jelikož i sed základní, v názvu pohodlný, jím přestal být.

Cviky uvolňující velké klouby jako kyčle, kolena a kotníky po další, jenž měly za úkol protáhnout a připravit ztuhlé svalové řetězce, na sebe nabalovaly početné varianty, a tak se utvářely pozice, které dnes známe my a které se stále dle potřeb moderního člověka rozvíjejí.

První posazení se do zkříženého sedu.. Ale co když zde nevydržím ani půl minuty?

Na začátku a ke konci lekce jógy se však ony sedy zaujímají. Pro přivítání, pro znělou mantru om, pro uzemnění, pro přepnutí z role úředníka na pojízdé kancelářské židli k prostému bytí na tvrdé podložce.

S rukou na srdci si přiznejme, že obyčejný sed na zemi není ničím jednoduchým, ale naopak pokročilým, a tak proto, když onen sed nezaujmeme, nevěšme hlavu a nezavírejme si dveře ke vstupu do plynné lekce, která se neodehrává po dobu delší právě v onom sedu. Která nás defacto na onen sed připravuje. Těšme se z každé další hodiny, která nám k onomu sedu dopomáhá. Pozorujme rozdíl. Pozorujme tělo, které pookřává. Pozorujme sebe, jak nad svým tělem pookřáváme a stáváme se milejší sami k sobě.

Štěští přeje připraveným.

Vezměme si před začátkem lekce k ruce deku. Pokud z pohledu počtu nacházejících se ve studiu bude možné, přizvěte si k ruce deky dvě. A pokud se ve štelářku s jógovými pomůckami bude nacházet i jógový bloček, uzměme jej pro sebe také. Důkladné připravení trůnu, tedy složených dek či bločku a deky může být základem pro příjemnou a hlubší praxi. Protože štěstí přeje připraveným. Začínáte s jógou? Možná vám přijde vhod náš článek o 10 tipech, jak se připravit na první lekci jógy.

Usazení na vyvýšené místo, kam uložíme sedací kosti a jemné posunutí směrem dopředu, jakobychom chtěli sjet z klouzačky je tím, co pozici zpříjemní a dovolí nám svou páteř povytáhnout blížeji k nebesům. Pokud jsou však kolena nepříjemně napjatá svou polohou, podložme si jej dekou a uvolněme je tak do měkkých polštářů.

A když přes to bude pozice neúnosná svým napjatým charakterem, zkusme zvolit diamantový sed. Diamantovým sedem je sed na patách, který je pro mnoho lidí přijatelnější variantou. Je to sed, ve kterém můžeme celkem snadno udržet vzpřímenou páteř.

No a pokud i tak bude posed nepohodlný a páteř nebude mít možnost vytažení, s dovolením, který nám nevěnuje lektor, ale který si věnujeme sami, si lehněme na zem a pevnou půdu pod nohama, kterou se v sedech snažíme nalézt, nalezněme v leže na zádech. S tím rozdílem, že pevnou půdu ucítíme pod plochou zad.

„Každý začátek je následkem něčeho. Každý začátek něco ukončuje.“  (Paul Valéry)