Včera večer jsem si šla zaběhat v půl deváté a cestou zpátky mě nečekaně zastihla tma. Moje rodiče jsou na dovolené a já jim hlídám dům. Vesele jsem si vyběhla do polí za vesnicí, aniž by mě trápila absence osvětlení (ve městě jsem si nejspíš odvykla). Nejsem sice moc velký strašpytel, ale přiznám se, nastalá tma mi nebyla příjemná.
Zvláště, když jsem si cestou k lesu ještě stihla přečíst výstražnou ceduli, která varovala před podivným chováním nemocných divokých prasat.
Brzké stmívání mi pomohlo si uvědomit, že se léto pomalu blíží ke svému konci. Dnes jsem tedy vyrazila raději hodinu po snídani a pochopitelně běžela jinudy (pryč od divokých prasat a jejich podivného chování). Rozhodla jsem se vyměnit ranní jógu za běh a přesunout ji na večer. A řeknu vám, večer to už venku jednoduše není ono.
Venkovní jóga a útok hmyzího gangu
V osm večer jsem si vybalila na terasu podložku, oblékla se jako vždy (tříčtvrteční kalhoty, tričko) a pustila si příjemnou relaxační hudbu. Dokonce jsem zapálila i svíčku, ale ani vonný plamínek následné fiasko nezachránil. Dům mých rodičů leží blízko prakticky všeho, co přitahuje otravný hmyz (pole, les, rybníček, chlívek). Nejspíš proto na mě hned při první ásáně zaútočilo hejno komárů.
Tak jsem přestala a šla se nastříkat repelentem. Jenže ten příšerně páchnul a hluboký jógový dech jakoby ztratil na pár minut své kouzlo. Pak se vše zdálo opět v pořádku, dokud se neobjevilo otravné hovado. Postupně mi sálo krev a nervy, až jsem se nakonec rozhodla oželet čerstvý venkovní vzduch a přesunout se do obýváku. Takže skoré pro dnešní den je jasné – já vs. hmyzí gang 0:1.
Seznamte se s podkolenkami na jógu
Podkolenky na jógu už nějaký ten čas okukuji. Do teď jsem ale necítila potřebu si něco takového pořizovat. Když mi byla zima, tak mi připadalo logičtější si vzít ponožky na jógu a dlouhé kalhoty. Jenže já mám prostě ráda své tříčtvrteční kalhoty a zatím jsem neobjevila jiný, dostatečně pohodlný kousek oblečení.
Pochopitelně si kvůli týdennímu hlídání domu nebudu nic objednávat, ale člověk nikdy neví. Brzy se hodlám přestěhovat do Prahy, kde se pravidelně pořádá večerní jóga v parku (což si rozhodně nenechám ujít). Je jen otázka času, kdy si je nakonec koupím. Líbí se mi jednobarevné, bezprsté modely z bio bavlny.
Podle mě jsou ponožky na jógu s prsty trochu moc zateplené. Přeci jenom nikdo nechodí cvičit jógu v pěti stupních nad nulou.
Na klasické (nízké) jógové ponožky s protiskluzovou vrstvou jsem si již zvykla. Popravdě bez nich už neudělám téměř ani ránu. Tak uvidíme, jak si oblíbím jejich delší provedení v podobě podkolenek. Minimálně doufám v ochranu před komáry a zoufalým klouzáním po podložce. Navíc se vyhnu nepříjemnému pocitu, jenž přichází vždy, když si přesně před hodinou všimnu, že jsem si zapomněla oholit nohy.
S jógou jsem se sice seznámila teprve nedávno, ale už teď vím, že je to láska na celý život. Neustále se díky ní učím nové věci a potkávám úžasné, někdy trochu šílené, ale vždy moc zajímavé lidi. Ráda se s vámi dělím o své příběhy a rady, protože věřím, že jóga v sobě ukrývá něco pro každého z vás. Jen si k ní musíte najít svou vlastní cestu, tak jako já.
