Co v sobě ukrývá Bojovník II?

Jedna z mých oblíbených Ásan je Bojovník II. A dávám to často pocítit i svým studentům v lekcích. Z jejich výrazů si ale nikdy nejsem jistá, jestli si to o Bojovníkovi říkají i oni. Jak vlastně Bojovníka II správně provádět? A přemýšleli jste někdy nad hlubším významem této pozice?

Jak na Bojovníka II?

Z pozice psa hlavou dolů vykročte pravou nohou mezi dlaně. Zadní chodidlo je celou plochou na zemi, vodorovně s kratším okrajem podložky. Paty obou chodidel jsou v rovině. S nádechem zatlačte do chodidel a aktivně zvedněte trup nahoru.

Pravá noha je pokrčená v koleně, které míří ve směru špičky. Leva noha je natažená. Dejte pozor na nežádoucí propínání levého kolena. Nezapomínejte, že celá plocha chodidel aktivně tlačí do podložky. Pomůže představa vytáčení stehen ke stropu. Ruce jsou aktivní v upažení, ramena uvolněná. Pohled směřuje ponad prostředníček pravé ruky. Dýchejte. Zopakujete i na opačnou stranu.

Bojovník II jako časová osa života

Pro mě je tato pozice vlastně vyjádřením jógy. Bojovník opouští minulost, ale letmo se jí jednou rukou dotýká. Jeho pohled i druhá ruka míří do budoucnosti. No tělo je stále pevně a odhodlaně ukotveno v přítomnosti. Říka se, že cílem jógy je být „tady a teď“. S tím vlastně souhlasím, ale nebýt našich vzpomínek a vizí, to „teď“ by možná nikdy nevzniklo.

Rok 2017 byl pro mě plný změn. Hlavně z toho důvodu, že jsem hodně do svého života aplikovala minimalismus. Pročistila jsem prostor, ve kterém žiju. Ulevila jsem mu od nálože zbytečností. Každá věc, kterou teď vlastním má své místo, účel nebo využití. Nakonec i můj domov konečně začal plnit svůj úkol. Poskytuje svým obyvatelům místo, kde se cítí pokojně, bezpečně a nerušeně.

Jógou k utřídění myšlenek

Mně ale stále něco chybělo. Takový ten zvuk, když klíč zapadne do správného zámku. V takové chvíli si ráda zacvičím jógu. A tak jsem se přesunula na podložku a na chvíli se zastavila. V Bojovníkovi II. Říka se, že když nás něco trápí nebo nevíme odpověď, máme zaměstnat svůj mozek něčím jiným. A pak se po nějaké chvíli dostaví řešení.

Bojovník II je dostatečně náročná pozice, aby splnila tenhle účel. Pozornost jsem nasměřovala k mým končetinám a koncentraci na dech. Sílu jsem vložila do chodidel a stehenních svalů. Ostatní mé myšlenky jakoby pohltila tma.

Když jsem pak po józe nechala myšlenky volně pronikat mou myslí, bylo mi jasné, co musím udělat. Můj domov už je plný energie, ale v průběhu mých studií jsem zahltila věcmi domov někoho jiného. I vám se stává, že když už něco nechcete, odnesete to domů k rodičům? Vždyť ono se to ještě někdy může hodit. Já jsem to takto dělala asi sedm let. A to ani nemluvím o tom, že po maturitě, před odchodem do Brna, jsem se moc úklidem po sobě nezabývala.

Kolik máme domovů?

Blížící se svátky mi hrály do karet. Po Vánocích jsem naběhla domů a začala s detoxikační kůrou. Jako první se na řadu dostaly staré sešity, poznámky a skripta. Konečně jsem se po sedmy letech zbavila vzpomínek na mé neúspěchy. Neúspěchy, které mě dokonce už ani netrápí.

Vyhodila jsem hromadu materiálů, z kterých jsem se připravovala na přijímačky, v době, kdy jsem se ještě toužila stát lékařkou. Pozvánky na přijímací zkoušky, jejich výsledky, kopie maturitních vysvědčení, osnovy ke studiu. To všechno stálo sedm let bez pohnutí v mém pokoji.

Nejjednodušší bylo zbavit se všech upomínkových předmětů. Vstupenek z koncertů a z divadel, mapek různých turistických lokalit, přívěsků, placek a podivných drobností, které ve mně nevyvolávaly žádné emoce. Už ani teď podobné věci nesbírám, takže ty deset a více let staré, jsou mi k ničemu. Postupně se začal prostor kolem mě čistit a provzdušňovat.

Na závěr jsem se dostala k emočnějším vzpomínkám. Dárečky od starých lásek, deníčky, vzkazy od nejlepších kamarádek, fotografie, pohledy, hračky z dětských let, vydařené školní projekty, kresby z výtvarky a podobně.

A nebojte, nejsem jogínka se srdcem z ledu! Vyhradila jsem si jednu krabici, do které jsem odložila to nejcennější. To, co ve mně vyvolávalo pozitivní emoce. Všechno jiné šlo do kytek. Ne, že bych chtěla vymazat svou minulost. Ale proč si negativní vzpomínky připomínat ještě i hmotnými věcmi?

Každá vzpomínka je vzácná

Celý proces mi zabral asi dva dny (samozřejmě s přestávkami). A víte, co na tom bylo nejkrásnější? Že jsem obnovila množství hezkých vzpomínek. A ne jenom mně. Vždy jsem s něčím objevným přišla do pokoje k rodičům. Jejich úsměv, někdy až smích mi byl náležitou odměnou.

Dali jsme prostor zapomenutým věcem, ve kterých jsme znovu našli život. Táta opravil několik mých a sestřiných oblíbených hraček. Teď hrdě čekají na poličce, připravené plnit svůj účel. Samozřejmě, některé vzpomínky i zabolely, ale naše přítomnost nikdy nemůže být úplně bez bolesti.

S klidem v duši jsem se vrátila domů – do Brna. A klíč konečně zapadnul do zámku. Už je to jenom letmá vzpomínka na minulost. Odhodlaně stojím v přítomnosti, připravená čelit novým výzvám a projektům.

„Uvědomovat si hodnoty minulosti, znamená těžit z nich sílu pro přítomnost, abychom v této přítomnosti mohli pracovat pro budoucnost.“ (O. F. Babler)

Pokud vás někdy něco bude trápit, zkuste se na chvíli zastavit v Bojovníkovi II. Nebo možná máte svoji vlastní Ásanu, která vám pomáhá utřídit si myšlenky? Pokud ano, podělte se o ní s námi!