Když vstoupíme do světa jógové praxe a rozkoukáme se během prvních pozdravů slunci a měsíci, probudí se v nás zvědavost. Kolik vůbec existuje jógových ásan? Kdy se nám podaří všechny je zvládnout? Postupem času se otázka opatrně změní: dokáže někdo skutečně provést všechny z nich?
V polici vedle mé postele se hrdě rozpíná obrovská encyklopedie jógových ásan. Často si ji fascinovaně prohlížím a říkám jí Dílo zlomyslnosti. Tato kniha totiž na každé stránce nabízí hned několik dokonale estetických pozic, z nichž drtivá většina balancuje na hranici možností běžného – třeba i značně trénovaného – smrtelníka a další zlomek tento pomyslný strop lidské pohyblivosti a síly výrazně převyšuje. Pokud na tento rozsáhlý rejstřík dokonalých ásan pohlížíme jako na seznam úkolů k odškrtávání, dočkáme se bohužel většinou frustrace. Když se ale naučíme pokoře a respektu k vlastnímu tělu, můžeme přijmout perfektně provedené ásany komplexní jógové praxe jako nekonečnou inspiraci k sebezlepšování.
Ze začátku může být těžké odpustit vlastnímu tělu jeho limity. V některých ásanách nedosáhneme rukama na zem, máme tuhá záda, málo protažené nohy, neudržíme se na rukou… Většinu těchto zdánlivých pohybových „defektů“ lze časem úplně odbourat nebo alespoň výrazně zlepšit a naší touhou by mělo být neustále usilovat o co nejlepší výsledek. Může se ale stát, že se jednou dostaneme do bodu, kdy nás tělo „dál nepustí“ a my se ocitneme v naší konečné stanici pro danou ásanu. To je ale úplně v pořádku, každé lidské tělo je trochu jiné a jiná je i jeho mobilita.
Tip: Na zpevnění celého těla vyzkoušejte pozici bočního prkna.
Dle mého vlastního pozorování existují dvě skupiny sportovců – elasťáci a siláci. Přestože typem tělesné zátěže, které tělo vystavujeme, můžeme naši fyzickou schránku hodně změnit, přirozeně vždy inklinujeme více k jednomu z těchto dvou typů. Siláci většinou nemají problém vybudovat si v krátkém čase dostatek svalů, aby zvládli stojné pozice na rukou a nejrůznější vzpory, s pozicemi zaměřenými na protažení ale mohou válčit daleko déle než elasťáci. Ti se pak možná snadno „zlomí“ do mostu na předloktí, ale pozice vrány jim bude dlouho zapovězena.
Pokud patříte do kmene elasťáků, zbystřete! Možná se vás také týká pojem hypermobilita. Hypermobilita je – jak název napovídá – zvýšená pohyblivost v kloubech a trpí jí asi 5 % dospělé populace, častěji žen než mužů. Ačkoli v některých sportech je hypermobilita rozhodně výhodou (např. gymnastika a tanec), v běžném životě nás umí také pěkně potrápit.
Proč je příliš velká ohebnost nežádoucí? Pokud se rozsahem pohybu dostaneme nad fyziologickou mez, kloub se stává nestabilním, může se snadno zablokovat a potřebuje více opory v okolních svalech a úponech. Přetěžováním se úpony unaví a dostaví se bolest. Často se stává, že hypermobilita sportovci při náročné fyzické aktivitě nezpůsobuje žádné větší problémy, když se ale dostaví větší pauza v tréninku a svalové napětí se uvolní, rozvolněné klouby začnou bolet.
Jak rozpoznat hypermobilitu?
Obecně není nijak zvlášť těžké vypozorovat, když nás získání flexibility stojí podstatně méně úsilí než ostatní. Konkrétně při skupinových lekcích jógy se často ocitneme v pozicích, kde se pohybové možnosti zúčastněných významně liší. To, že se pohyblivost kloubů ale dostává až za fyziologickou hranici, odhalí jednoduchý spolehlivý test:
- Chytněte se jednou rukou za zápěstí a palec druhé. U hypermobility se palec snadno dotkne předloktí.
- Natáhněte paži rovně dopředu, otočte ji loktem k zemi a uvolněte. Paže se v lokti ohne dolů. Podobně se mohou „prolamovat“ i kolena.
- S nataženýma nohama se dotkněte rukama země. Pokud jste hypermobilní, možná vám nedělá problém udržet na podlaze celé dlaně.
- Obtočte celou paži kolem krku. Při běžné pohyblivosti ruka dosáhne zezadu do poloviny zad, při zvýšené mobilitě klidně až na lopatku nebo k rameni.
Tip: Trápí vás bolavá kolena? Vyzkoušejte naši jóga terapii pro zdravá kolena!
Jak s hypermobilitou pracovat?
Pokud jste právě sami sobě diagnostikovali hypermobilitu, nelekejte se a rozhodně neplánujte konec sportovní kariéry. S nestabilně ukotvenými klouby sice hrozí při zbrklém pohybu vyšší riziko úrazu, je ale plně v naší moci nebezpečí odvrátit pravidelným posilováním, především pak hluboko uložených svalů středu těla, které pomáhají bezpečně pohyb zkoordinovat.
Tip: Chcete si dát do těla? Další silové ásany najdete v článku Nejjednodušší silové ásany.
Hypermobilita také vyžaduje velkou disciplínu při nastavení v ásanách. Doporučuje se nepouštět klouby v protažení do krajních pozic a důsledně dbát na správná postavení těla, „neprolamovat“ lokty a kolena, „nepropadat se“ v bedrech.
Ze začátku může být náročné ohlídat sami sebe, abychom se nepouštěli do nefyziologických pozic, kam se dostaneme pohodlně, a zapracovali na získání síly, která nám naopak vlastní není. Vynaložené úsilí se nám ale mnohanásobně vrátí v podobě krásného (zpevněného) držení těla a nepříjemné (a úplně zbytečné) bolesti kloubů se nám budou vyhýbat.
Jóga nabízí spoustu efektivních silových ásan (za všechny například pozici prkna, stolu nebo psa hlavou dolů), jejichž zvládnutí nám poskytne pevný core, ruce i nohy. Na rozdíl od dynamičtějších typů cvičení (např. kruhové tréninky, tabata atd.), které těchto prvků také využívají, v józe do pozic přecházíme pomaleji a plynuleji a máme dostatek času k vědomé korekci vlastního postavení.
Pokud se nám podaří s hypermobilitou vhodně naložit a zapracujeme na zpevnění svalstva, kromě schopnosti dostat se do nádherných ásan pro hadí ženy/muže získáme i potřebnou stabilitu pro naše trochu neukotvené klouby. Pohyb bude potom plynulejší, ještě estetičtější a hlavně bezpečnější.
Odmala mě provází láska k pohybu, k hudbě, k tanci, umění a všemu krásnému. Jako „rozlítaná“ umělecká duše jsem v józe našla i trochu klidu, rovnováhy a řádu a naučila se pomalu zhluboka dýchat a soustředit se. Vnímám jógu jako důmyslné, precizně propracované a komplexní prastaré kouzlo, které působí současně na tělo i mysl a přináší nám do života vyrovnanost a radost, a to už od prvního kroku. Tak nádech a můžeme začít!
