Kdy jsme se s jógou daly dohromady? A co tě na tom baví, vždyť jenom dýcháš a moc se nezapotíš.
Ani nevím, kdy jsem jógu registrovala poprvé. Jako dítě mě sport ani pohyb vůbec nebavil. Nebyla jsem kdovíjak šikovná, z tělocviku pravidelně dvojka na vysvědčení, krom páté a šesté třídy, kdy mi nechtěli kazit vysvědčení.
Ani na gymplu to nebylo lepší, místo tělocviku jsem chodila na náhradní TV plavat, to mě aspoň trochu bavilo. Vždycky jsem byla při těle, kolektivní sporty mi nic neříkají ani teď a takový hod krikeťákem je moje noční můra.
V osmnácti jsem otěhotněla, po maturitě porodila první dceru, za necelé tři roky druhou. První těhotenství bylo bezproblémové až na porod, který skončil rychlým císařským řezem. Druhé těhotenství byl pravý opak. V 9. týdnu jsme začala krvácet a do konce těhotenství jsem ležela s přestávkami v nemocnici. Mým jediným přáním bylo porodit klasicky. Přestože tomu doktoři nevěřili a měla jsem namále, povedlo se. Tenkrát jsem zjistila, jak silná může být myšlenka a vůle. Bylo mi řečeno, že pokud neporodím přirozeně do 15.00 půjdu rodit císařským řezem, dcerka se narodila v 14.53 zdravá.
Postupem času jsme se věnovala hlavně rodině a zapomínala na sebe. Občas jsem začala chodit cvičit – třeba na míče, ale nikdy jsem dlouho nevydržela, popravdě mně to ani nebavilo. Pomalu moje váha šplhala nahoru, byla jsem pěkná kulatá. Hlavně jsem měla zažité určité stereotypy a vzorce chování, podle kterých jsem jela a nekoukala na sebe. Ale to vidím až teď.
Děti odrostly a v roce 2013 se k nám nastěhoval přítel starší dcery a mladší si také našla přítele. Na mě přišla krize středního věku, deprese, smutek, přestože obě dcery se svými chlapci bydlely u nás, šlo o klasický syndrom opuštěného hnízda.
Když už jsem si nevěděla se sebou rady, všimla jsem si někde článku o hormonální józe. Přesně si pamatuju, jak jsem přemýšlela, jestli si můžu dovolit zaplatit víkendový kurz, který stál kolem 2 500,- A pak jsem se rozhodla, protože jinak bych musela navštívit psychologa, jak jsem byla na dně a nemohla vydržet ani sama se sebou.
Kurz tenkrát probíhal v jógovém centru na Kačerově a vedla ho Adélka tenkrát ještě Vaculíková. Naučila nás sestavu a já jsem začala pomalu cvičit doma. Je doporučeno cvičit 3-4x týdně. Snažila jsem se to dodržovat, ale měla jsem i delší pauzy bez cvičení. Pamatuju si, jak Adéla sdílela fotky předtím, než začala cvičit a že hodně zhubla. U mě se co se týká váhy dlouho nic nedělo. Ale říkala, jsem si, že když je mi po cvičení dobře, tak budu pokračovat a váhu jsme pustila z hlavy. Jak jsem si tak cvičila, začali mi lidi v okolí i doma říkat, že jsem jiná a pomalu jsem začala hubnout. Do dneška mám dole asi 20 kilo, nevím to přesně, protože se nevážím, ale poznám to na oblečení. Postupně se mění i to co sním, jakou používám kosmetiku a kde nakupuju oblečení a hodně přemýšlím, jestli některé věci vůbec potřebuju. Adélka Bavlšíková má v Praze Centrum hormonální jógy, kde se děje spousta zajímavých lekcí a přednášek a kam ráda chodím.
Další, kdo mě hodně ovlivnil je Šárka Konečná. V jógovém časopise jsem ráda četla její články a tak když jsem se dozvěděla, že otevírá své studio Jógovnu, neváhala jsem a šla se podívat. Do dneška si pamatuju, jak dobře mi v Jógovně bylo, přestože jsme tam nikoho neznala. Jsem ráda, že znám tenhle prostor a můžu tam čerpat sílu a energii. Poznala jsem tam nové lektory, který každý má v mém srdci místo. Je zajímavé sledovat se s odstupem. Často se mně okolí ptá, jak to dělám, že jen zářím a zda v tom není nový chlap. Moje odpověď je, že někdo si najde milence a někdo začne cvičit jógu. Já jsem pro druhou variantu. A jsem pořád na cestě, což mě baví asi nejvíc. I když někdy taky pláču.
Kamila Rubešová
Čtenářka SpojujeNasJoga.cz
S jógou jsem se seznámil na vysoké škole a od té doby mě pořád pronásleduje. Postupem času jsem zjistil, že má unikátní schopnost spojovat. Lidi, tělo, mysl. Vše dává dohromady. Mým cílem je seznámit s jógou a jejími pozitivními účinky co nejvíce lidí. Budu rád, když se připojíte!
