Objevte lásku k sobě samým

„Svátek svatého Valentýna se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky.“

To říká o Valentýnovi Wikipedie. No je to tak správně, že většina lidí bere tenhle den pouze jako další důvod vkročit do obchoďáku? Něco bezvýznamného nakoupit, hlavně ať to máme z krku? A jak vlastně nahlížíme na lásku k sobě samým? Děláme pro ní něco?

Materialismus

U nás doma se vlastně tenhle den ani neslaví, ale když jsem minulý týden cestovala v tramvaji, téma k tomuto článku se vykrystalizovalo tak nějak samo. Seděla za mnou babička s vnučkou, které se zjevně – podle tašek – vracely z hračkářství. Obvykle si diskuse cizích lidí nevšímám, ale na téhle mě zaujalo jedno. Vnučka za posledních několik minut několikrát prohlásila, že je neskutečně šťastná, jako snad ještě nikdy. No a to ve mne vyvolalo zvědavost. Rozhodla jsem se tedy příčinu jejího štěstí vypátrat.

Výsledkem bylo něco jako lesk na rty ukrytý v malé hračce, která ještě měla sloužit jako stojánek na tužku. Právě z toho byla slečna štěstím bez sebe, což jsem do mé zastávky slyšela ještě minimálně desetkrát. A mně to v té chvíli přišlo moc líto. Proč v sobě a v jiných lidech pěstujeme materiální závislost? Nad slečnou jsem ještě nějakou chvíli přemýšlela. Bohužel se tak stala „vzorem“ pro můj článek, ale samozřejmě ji beru jenom jako příklad. Jeden z mnoha.

Jak často jsme šťastní jenom proto, že prostě jsme? Jak často projevujeme lásku sobě samým a nerozdáváme se do posledního svému okolí? Jak často máme rádi své tělo a respektujeme jeho „chyby“? Jak často si odpouštíme? Jak často…?

Dřív než svou lásku dáte někomu jinému, zkuste na chvíli zastavit a dopřát nějaký čas sobě.

Buďte blažení v rybě

Tuto pozici ráda využívám na začátku svých lekcí. Je to něco jako kombinace pozice blaženosti a ryby. Dřív, než se v ní uvelebíte, shromážděte u sebe co nejvíc dek, polštářů nebo jógových bločků. Ujistěte se, že vám nebude zima.

Lehněte si na záda a pod lopatky si dejte bloček nebo pevnější polštář. Případně tlustší knížku překrytou dekou. Lehněte si tak, aby se vám přirozeně otevíral hrudník. Pod hlavu si dejte polštář nebo bloček, ať nejste ve velkém záklonu.

Spojte chodidla a nechte kolena padnout do strany. Tah v kyčlích můžete regulovat vzdáleností chodidel od hýždí. Kolena si klidně podložte dekami nebo polštáři, ať se můžete úplně uvolnit. Ruce uvolněte podél těla, dlaně směřují ke stropu.

Pozice blaženosti

Tato pozice je skvělá hlavně proto, že nám dopřává to, na co během dne nemyslíme. Krásně totiž uvolňuje a otevírá kyčle. Prokrvuje svaly pánevního dna a otevírá hrudník. Otevírá nás tak světu naším vlastním srdcem.

Naučte se milovat svůj hlas

Znáte ten pocit, když vás někdo nahrává a pak si vlastní hlas přehrajete? Líbilo se vám to někdy? Náš hlas je ale součástí naší osoby a je jen málo pravděpodobné, že se někdy změní. Naučte se ho milovat a zároveň rozeznít pomocí zpívání manter.

Mantra může být jen jedna slabika, několik slov nebo i více vět. Důležité je ale to, že opakování konkrétní mantry zklidňuje naši mysl, probouzí v nás životní energii a otevírá srdce. Nemusíte se hned vydat na veřejnou meditaci, abyste se mohli s mantrami seznámit. Stačí, že si najdete jednu, která ve vás vyvolá příjemné pocity. Můžete ji postupně rozvíjet i doma, během praktikování jógy nebo meditace.

Moje oblíbené mantry:

“Om Namaha Shiva” v překladu “Ať prvky Stvoření se ve mně zhmotní v dostatečné hojnosti”

“Shiva Shiva Shiva Shambho Mahadéva Shambho” v překladu “Pozdrav tomu, kdo přináší štěstí a radost, kdo sídlí v srdcích všech lidí”

A teď si určitě říkáte, že vy nemáte hudební sluch a falešně zpíváte. U manter to vůbec nevadí, protože je zpíváte pro sebe. Ze začátku je klidně říkejte jenom v mysli, postupně můžete přidat na hlasitosti a uvidíte, že po nějaké době se ve vás rozezní. A budete si je užívat nahlas a možná potěšíte i sousedy 🙂

Já osobně jsem mantrám podlehla na festivalu jógy, kde jsem navštívila lekci kundalini jógy. Moje první zkušenost byla úžasná, lidé se vůbec nestyděli a všichni jsme si společně užívali zpívání. Bez předsudků, bez hodnocení. A já jsem si vzpomněla, jak ráda jsem si jako dítě zpívala. A tak si zpívám doma, když vařím, někdy i venku, kdy někam kráčím nebo cíleně při meditaci. A když vás najednou dojme váš vlastní hlas, tak pochopíte, že jste se naučili ho milovat.

Choďte do tmy a objevte svou podstatu

Už jste slyšeli o terapii tmou? Já s ní zatím osobní zkušenost nemám, ale v podstatě už jenom čekám na vhodnou dobu, kdy se na pobyt ve tmě přihlásím. V České republice je už více míst, kde můžete zažit úplnou tmu, takže už se stačí jenom odhodlat. Respektive, mít chuť vyzkoušet být sám se sebou několik dnů.

Sami si můžete zvolit délku pobytu ve tmě (doporučuje se celý týden), ale já sama bych na začátek volila tak 3-4 dny. Cílem pobytu je ponořit se do vlastní duše, porozumět tomu, co se v nás odehrává a taky potlačit naše ego. Lidé často nevědí trávit čas sami se sebou, bez sociálních sítí a bez přátel na telefonu. Jsme neustále něčím obklopování a „dělat nic“ je v dnešní době téměř nemožné.

Terapie tmou

Možná právě pobyt ve tmě nás může naučit respektovat vlastní tělo, mysl a osobnost. Je pro vás taková představa děsivá nebo spíše lákavá? Už ve vaší odpovědi možná naleznete to, jak na sebe nahlížíte.

Ať trávíte dnešní den jakkoli, dopřejte lásku hlavně sobě samým. Protože až pak bychom ji měli rozdávat dál. Možná máte svůj vlastní způsob a možná vás inspiruje něco z mých tipů. Hlavně se mějte rádi a to ne jenom jednou v roce. Zkuste to každý jeden den! 🙂 Pak se s hrdostí můžete prohlásit za šťastné osoby.

8 Shares
>
8 Shares
Share8