Že pravidelnost je více než prosedět v meditaci hodiny, že pohodlí je nadevše, že v hlavě se vzduchoprázdno vytvořit nedá nebo že šlofík se za meditaci nepovažuje, už víš. Nebo ještě ne? Prvních 11 tipů můžeš okouknout v předchozím článku. Přijal jsi už nějaké za své? 🙂 Skvělé, z toho mám radost! Nyní je čas na další várku tipů, které, jak doufám, budou minimálně stejně užitečné.
Pravidlo č. 12 – Od dýchání ke kráčení
Ze začátku je i soustředění se na dech více než náročné pro naši mysl. Ale mysl, jak zjistíš, se učí rychle. Po nějaké té chvíli třeba zjistíš, že soustředit se na dech už je pro tvou mysl hračka. No dobrá, hračka to asi jen tak nebude, ale možná už to bude lehčí a lehčí a ty získáš pocit, že chceš vyzkoušet i jiné techniky.
Můžeš se vydat směrem kráčející meditace, všímavého jezení nebo objevit taje meditace za volantem. Technik a příležitostí, kdy a jak se dá meditovat je nespočet (pro zajímavost jen Google Ti za 0,57 sekundy dokáže na dotaz „meditace“ najít přes 2 650 000 výsledků! ). A přesto můžeš přijít i s nějakou svojí. Najdi, co funguje nejlépe pro Tebe.
Pravidlo č. 13 – Závod ne vždy vyhraje ten nejrychlejší
Někteří lidé mají to štěstí (či smůlu), že ví, jak být všímaví téměř okamžitě a střelbitě. Ale většina lidí volí pomalejší tempo a k plné všímavosti si prošlapávají cestičku krok za krokem. To je třeba i můj případ. Takže pokud Ti nejde praktikování všímavosti jako po másle hned od začátku, nedělej si starosti, je to přirozené.
Hlavně si neříkej „tohle pro mě není“. Nenech se odradit. Takovéto výzvy Tě naopak posílí. Závod ne vždy vyhraje ten nejrychlejší totiž….
Pravidlo č. 14 – Kolo už bylo vynalezeno
Knížky, rozlehlý svět internetu, již zmíněný chytrý strýček Google, osobní instrukce….tam všude můžeš nalézt informace o meditování, technikách, postupech, krocích. Nač střílet naslepo do tmy, když už kolo někdo vynalezl před Tebou? Není třeba si to dělat těžší.
Pravidlo č. 15 – Správně či nesprávně? To je oč tu běží
„Dělám to správně? Jak zněl pokyn? Nejsem úplně mimo?“ Nejsi. Věř mi. Věř sobě. To hlavně. Najdi si instrukce k meditování, které Ti budou vyhovovat a budou pro Tebe pochopitelné. A jednoduše je následuj jak nejlépe umíš, alespoň malou chvíli každý den. Tu „správnou“ techniku a provedení, které Ti padne jako ulité, brzy objevíš, za to dám ruku do ohně.
„Když prohrajete, nezapomeňte na tu lekci.“
-Dalajlama
Pravidlo č. 16 – Ve zdravém těle zdravý duch
Jak už víme z pravidla číslo 6, meditace není o tom vypnout si veškeré myšlenky v hlavě a vytvořit si v něm vzduchoprázdno. Meditace je o uklidnění mysli, pozorování myšlenek a nechání je plynout. Chceš pozorovat, jak mírumilovně plyne voda v řece. Nechceš se v ní topit a nechat se proudem vláčet, kam se mu zrovna zlíbí.
Na začátku meditování však mysl častěji může připomínat řeku rozbouřenou povodněmi nebo alespoň pěkně klokotající divokou říčku. Jak ji snadněji uklidnit? Zkus se před meditací protáhnout. Nemusíš být zkušený jogín a dávat si nohu za krk. Postačí krátké protažení dle Tvého gusta. Mysl se upoutá na fyzické pocity a signály, které Ti tělo dává. Přirozeně se tak uklidní. Hned se Ti bude meditovat lépe. Tělo a mysl jsou těsně provázané a jedno bez druhého nedá ránu.
Pravidlo č. 17 – Úsměv prosím
Teď. Právě teď si všimni, jaký máš výraz. Máš stažené svaly v obličeji? Svraštěné obočí? Cítíš tenzi v obličeji? Nevědomky krčíš ramena směrem k uším a zatěžuješ tak trapézové svaly i krční páteř?
Pokud máš náročný den a jsi ve stresu, často se to projevuje právě v oblasti obličeje. Různě krčíme obočí nebo nos, koutky úst stažené dolů. Sedíme nahrbení a tak nějak stáhnutí do sebe.
Úsměv je mocná zbraň i proti stresu. Zkus se usmát. Nemusíš se smát na celé kolo, postačí takový malý úsměv. Vlastně úplně nenápadný. I tak se tvému mozku vyšle signál, že je nejspíše vše v pořádku a není důvod ke stresu, když se usmíváš. Existují výzkumy, které říkají, že pokud si dáš tužku mezi rty tak, aby se nedotýkaly (budeš tak trochu tedy simulovat úsměv), mozek začne vykazovat aktivitu, která je shodná se stavem, kdy jsme šťastní a bezstarostní.
Je to prostě taková dvouproudá silnice – mozek ovlivňuje úsměv, úsměv ovlivňuje náš mozek (a náladu). Stres i napětí z tebe okamžitě spadne. A navíc úsměvem třeba zlepšíš den kolegům v práci nebo kolemjdoucím. Dvě mouchy jednou ranou. To za vyzkoušení stojí, nemyslíš? 🙂
Pravidlo č. 18 – Raz, dva, tři….
Nesnažím se Tě teď ohromit tím, že umím počítat do tří. Tímto chci poukázat na fakt, že počítání během meditování je vysoce užitečné. Počítat můžeš dechy. Nebo kroky. Nebo třeba žvýkání, když na to dojde. Počítání Tě udrží bdělého a snadno si všimneš, když Tě něco rozptýlí a meditace se přeruší.
Počítat můžeš jak je libo. Nádech – jedna, výdech – dva. Nebo série nádech – výdech počítat jen jednou. Čemu by ses však měl vyvarovat je podvádění. Podvádíš a ochuzuješ tím totiž pouze a jen sám sebe. Kvalita praktikování a meditace se odvíjí od Tvé ochoty být upřímný sám k sobě.
Pravidlo č. 19 – Dva je více než jeden
Možná si myslíš, že meditace je čistě soukromá záležitost. A máš určitě pravdu. Může být. Ale i v případě meditace platí, že dva je více než jeden. Meditace je ještě bohatší, pokud sedíš, chodíš nebo medituješ jiným způsobem ve dvou. Zkus to a uvidíš.
„Dva není dvakrát jedna. Dva je tisíckrát jedna.“
-Chesterton
Pokud nemáš v rodině nebo mezi přáteli někoho, s kým by si meditoval, poohlédni se v okolí. Věřím, že najdeš nějaké centrum nebo komunitu, kde čas od času probíhají společné meditace. Další možností je společný závazek k meditaci, i to ti určitě dá další motivaci a chuť k meditování.
Pravidlo č. 20 – Nesnaž se vyhrát v meditaci
Rodiče chtějí, abychom nosili pěkné známky. Šéf chce, abychom podávali maximální výkon. Nakonec se i my sami stáváme příliš orientovaní na výkon a produktivitu. Není divu, že stres je naším věrným stínem (co je stres a jak s ním lépe naložit najdeš tady). A tak nějak přirozeně a nevědomky aplikujeme tento přístup i na meditaci. Ruku na srdce, zní Ti to povědomě?
Paradoxně tento přístup k meditaci vede akorát k tomu, že z blahodárných účinků meditace získáš méně. V meditaci jednoduše nemůžeš vyhrát. Není to hra. Neexistují žádné zkratky. Neexistuje podvádění. Uplatňování stejného principu trvání na maximálním výkonu Tě akorát odradí. Přestaň se snažit vyhrát a jednoduše se poddej pocitu klidu přítomného okamžiku (řečnický obrat, jednoduché to zas tak není 🙂 ).
Pravidlo č. 21 – Dopřej si chvíli
Nevím jak Ty, ale já si vždy po budíku ráda dopřeju minutu nebo dvě na rozkoukání a konfrontaci s realitou. A přesně to samé je parádní i po meditaci. Jakmile skončíš s meditací, nemusíš hned vyskočit jak laňka a běžet v ústrety denním starostem a radostem.
Je důležité vzít si chvíli, rozhlédnout se, nechat myšlenky, ať se opět vkradou do Tvé hlavy a teprve poté, co jsi připravený, vstát. Hned si tu meditaci o něco víc užiješ 🙂 .
Bonusové (a nejdůležitější) pravidlo – Bav se!
To nejdůležitější na závěr! Toto pravidlo se prolíná nejenom všemi pravidly výše, ale celou meditační praxí. I kdyby Ti v hlavě zůstalo jen jedno jediné pravidlo, mělo by to být právě tohle. Bav se. Užívej si to. S radostí. S láskou. Hlavně s laskavostí sám k sobě a svým nedokonalostem.
Nádech. Výdech. Úsměv.
Zdroje: mindfulminutes.com, buddhaimonia.com, pixabay
Jógu jsem objevila (nebo ona mne?) před pěti lety a od prvního dne je jasné, že je to láska na celý život. Jóga pro mě představuje dokonalé spojení naší fyzické schránky, krásy pohybu a mysli, toho mocného nástroje. Již od dětství mě fascinovala psychologie, poslední dobou se moje pozornost soustředí (nejenom) na meditace a budhismus. Ráda poznávám svět skrze knížky i cestování. Život je nikdy nekončící cesta sebepoznávání.
Ten usmev naozaj pomaha a suhlasim s tym, ze je fajn po meditacii si dat chvilku este pokoj, kym sa postavime a zacneme sa venovat iym veciam 🙂