Za Ashtangou do Singapuru

„Kaštanga, to nevím, co bych o tom řekl,“ sdělil mi se smíchem můj přítel. Taky mě to rozesmálo, protože pro spoustu lidí je to jen další cizí slovo s nejasným významem.  V jednom z předchozích článků jsem slíbila, že se s vámi podělím o zkušenost z Ashtangou ze Singapuru. Tam jsem se s ní seznámila. Pojďme se společně podívat, jaké tajemství v sobě tento styl jógy ukrývá.

Singapur, město jógy?

Singapur je ostrov a zároveň městský stát v jihovýchodní Asii. Jestli nevíte, kde přesně, mrkněte na mapu, najděte Malajsii a sjeďte prstem na jih. Tam je Singapur. A jestli je městem jógy? Ne tak docela. Město je to poměrně nové a díky britské kolonizaci je nejvíce evropským místem v Asii. Na ulicích je tedy bezpečno a čisto a všude se domluvíte anglicky. No, a jógová studia najdete na každém kroku. V tomto směru je slovo rozmanitost opravdu na místě. A protože Singapur je strategickým bodem, najdete tu učitele z různých koutů Asie. Moje lektorka však byla místní, což mě potěšilo. Hodina mě vyšla na 25 SGD, což je necelých 400 Kč, ale stálo to za to, protože aniž bych to předem věděla, ocitla jsem se na privátní lekci.

První dojmy

Když jsem se ráno vzbudila, okolo páté, byla ještě tma. Ranní procházka, když slunce ještě nepálí a ulice jsou vylidněné, to zbožňuji. Studio bylo překrásné. Ve starším koloniálním domě s dřevěnými okenicemi. Všechno bílé a skrz okenice teď pronikalo vycházející slunce. Sál jsem měla jen pro sebe. Naprosto perfektní! Lektorka byla usměvavá, energie z ní jen sálala, to bylo úžasné.

Jak jsem si zacvičila?

Rovnou jsme začaly s pozdravy slunci, bez jakéhokoli jiného rozcvičení. Sekvenci Surya Namaskara – A jsme zopakovaly celkem pětkrát. Pak jsem vyhodnotila, že žádné jiné protažení, či příprava těla, nebylo třeba. Následovalo dalších pět pozdravů, tentokrát rozšířených o pozici bojovníka 1, tedy Surya Namaskara – B. To mi už začínaly krůpěje potu poskakovat na čele, protože sekvence probíhala vcelku ve vysokém tempu a sluneční paprsky dosáhly přesně na mou podložku.

Po ukončení pozdravů nenásleduje žádná pauza, ale rovnou se přechází do pozic ve stoje. Začaly jsme hlubokým  předklonem ve dvou variacích. V první se přitahujete hlouběji za palce u nohou. Ve druhé variantě vsunete dlaně pod chodidla a přišlápnete. To vám pomůže maximálně protáhnout zadní stranu nohou i kyčle.

Následuje pozice trojúhelníku, a to i v převrácené verzi. Ani nevíte jak, a najednou se ocitnete v pozici druhého bojovníka, kterou ještě prodloužíte. Pokládáte dlaň na zem, ale tentokrát ne před chodidlo, ale za něj. Takové protažení páteře po ránu, to prostě chcete zažít! V prvním okamžiku možná úplně ne, ale hned v dalším se tělem rozlije taková vlna tepla, která rozpustí veškeré napětí, že už jen děkujete.

V tuhle chvíli už si myslíte, že cvičíte opravdu dlouho a očekáváte alespoň malou pauzu. Úplně zbytečně. Jediné co přijde, jsou široké, hluboké předklony v několika variacích. Takže páteř, kyčle a dolní i horní končetiny si opravdu přijdou na své.

Pauza? Ještě ne…

Na pauzu stále není prostor, ale už ležíme na zádech a prodýcháváme se. Pak vyšleme nohy k nebi do pozice svíčky. Zůstáváme po dobu pěti nádechů, a pak spouštíme chodidla za hlavu až na podlahu, v pozici pluhu. Setrváme opět po dobu pěti nádechů. Pak položíme kolena vedle uší. Tělo vám to dovolí, protože už je skvěle protažené. Postupně se dostáváme do pozice ryby. A to už končíme, mnu si v duchu ruce. Ale stále ještě ne, mne si ruce lektorka.

Stoj na hlavě

Klekám si. Pokládám dlaně na zem a hlavu mezi ně. Pomalu přenáším váhu na ruce, a tak špičky odlepuji od země. Kolena opírám o lokty. Dýchám zhluboka a pomalu. Jednu nohu vzhůru k nebi! Druhou nedám, na to se mi moc třesou ruce. Nebo dám? Tak jo. Otvírám oči, abych měla lepší rovnováhu. Teď vyzkouším, jestli to zvládne i druhá noha. Zvládla. Asi tak na dvě vteřiny.

Tohle byl můj první pokus. Od té doby jsem zkoušela stoj na hlavě velmi často. A teď? Dokonce při něm zvládám i nůžky. Takže vím, že nic není nemožné. A hlavně ten pocit, když jste hlavou dolů! Celý svět je převrácený, myšlenky se houpou sem a tam, do toho se snažíte uklidnit dech a zpevnit všechny svaly, které máte. Dýchejte pomalu a klidně. A vychutnávejte rovnováhu.

Klasická Ashtanga ano nebo ne?

Za mě rozhodně ano. Ať půjdete na Ashtangu kamkoli na světě, sekvence jsou vždy stejné. V mém případě jsem upravila stoj na hlavě, protože v té době, jsem ještě nebyla na tak vysoké úrovni, abych zvládla složitější variace. Ale zkoušela jsem. A o tom to je. O prožitku. O pocitech. O schopnosti koordinace těla. O nalezení síly. O zjištění vlastních limitů. Jestli hledáte trochu ashtangové inspirace, koukněte sem.

A jestli vás Ashtanga neoslovila, napište mi proč. Mám kamarádku, pro niž je tahle jóga, tak trochu svazující. I tenhle pohled chápu, ale říkám si, že je fajn „ashtangovat“ po ránu, kdy tělo připravujeme na celý den. Pravidelná sekvence a soulad s dechem nám umožní protáhnout a maximálně posílit tělo. A co to znamená pro ducha? Může zůstat v klidu, může se pohybovat spolu s tělem z pozice do pozice a nemusí se přetěžovat. Takže myslím, že kombinace tradičních směrů s novými je ideální. Taková Ashtanga Vinyasa by mohla být pro mnohé z vás řešením. Zažijete ashtangové pozice, ale návaznost a setrvání můžete měnit dle libosti, takže většinou záleží na lektorovi, kam se v lekci vydáte, a především na vás samotných.

A jak jste na tom vy? Jaké máte zkušenosti s tímto tradičním jógovým směrem? Je vám sympatická neměnná sekvence a délka lekce? Nebo máte raději inovativní a více „free“ styly? Pokud máte tip, kam se v Čechách na Ashtangu vydat, podělte se se mnou a napište mi, kam se dá vyrazit. Budu se těšit.

Magdalena