Prvně žít a pak filozofovat aneb jsem dost duchovní?

Primum vivere, deinde filosofari římské moudro znamenající Prvně žít a pak filozofovat obsahuje vše, na co se ustaráni a zahlceni všední prací ptáme. Jsem dost duchovní? Neměl bych více meditovat? Neměl bych chodit více na jógu? Neměl bych změnit práci a stát se třeba lektorem a nebo nejlépe odcestovat do vysokých hor himálajských? Ne. Měl by jsi být tam, kde právě jsi.

I lektoři jsou lidé..

.. s pocity a emocemi. Nedávno se mi dostalo zprávy, jež obsahovala slova závisti nad, a nyní cituji, mým vyrovnaným pohledem na svět. Není to ale vždy pravda.

A pokud některý lektor říká, že je, pokud některý lektor vehementně tvrdí, jak dokonale vymeditován je, většinou se dopouští pravého opaku a porušuje jeden z morálních kodexů znějící satja – pravdivost. Na druhé straně, abych nekřivdila všem lektorům, můžou být i tací, kteří jsou osvíceni. Toho se ale bohužel, alespoň dle mé zkušenosti, nelze dočkat s povinostmi v roli manželek, manželů, rodičů, synů či dcer. A je to tak v pořádku.

Dharma

Na slovo dharma se můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu. Jeden význam spadá pod trojici principů života podle ajurvédy. Jsou jimy Artha, Kama a Dharma. Ajurvéda je věda zabývající se zdravím a životním stylem. Ajurvéda je pro nás tedy něco více uchopitelného, než je například hlubší aspekt jógy, jenž by mohla v tomto textu být označena jako věda o mysli.

Zmíněná trojice je pro nás velmi důležitá. Artha znamená cíl, kterým je zabezpečení rodiny, dostatku jídla a materiálních potřeb tak, abychom se měli sice dobře, ale nehromadili více, než opravdu potřebujeme. Kama značí užívání si jak života, tak toho, co máme, ale bez porušení dharmy, což značí spravedlivost, cudnost, čestnost. Tak tedy užívání si materiální hmoty, které jsme docílili bez okrádání druhých. To platí i bez okrádání státu.

Dharma z pohledu jógy obecně znamená povinost. Jaká je naše povinost v tomto životě? Proč tu jsem? Jsou časté otázka tázajících se lidí na určité cestě seberozvoje. Každý má svou dharmu a tou přispívá do celku. Každý úkol, který vykonáváme, je důležitý. Ať je to projíždění nákupu u kasy či vedení velké firmy.

Indická společnost dharmu velmi dobře chápe a tak přijímá i tolik diskutovaný kastovní systém, který vlastně rozděluje skupiny dle toho, čím mají přispět  do společnosti, na ochodníky, bojovníky a tak dále.

Téma kast ale míří jiným směrem, než se dnes ubíráme my, a to směrem diskuze nad karmou, tedy zákonem příčiny a následku. Pojďme se dnes vrátit ke své povinosti a k tomu, čím přispíváme světu.

Lektor nebo pařmen?

Tento víkend jsem měla jógvou dílnu, kde jsme se skrze praxi seznamovali s různými přístupy k tolik známé sestavě pozdravu slunce. Jeden z nich byl z Jivamukti (čti dživamukti) jógy učitelů Sharon Gannon a Davida Life. V této sekvenci se začíná zaháknutním palců do sebe a roztažením ostatních prstů do stran a vynesení této hásta mudry, neboli gesta ruky, vzhůru.

Ve chvíli, kdy mé paže mířily vzhůru, jsem se v myšlenkách ocitla na festivalu v rytmu hip hopu mačkaná mezi masou zpocených, často i drogou opejených těl vynášejících toto gesto ruky nad hlavy poseté kšiltovkami s rovnými kšilty. Ocitla jsem se pod pódiem, na nemž poskakovali členové legendární skupiny Wu-tang. Abychom dobře chápali – toto gesto v okruhu hip hopu značí dvojité vé a znak respektu oné skupině Wu-tang.

Musela jsem párkrát zamrkat, zavrtět hlavou, abych se nazpět přenesla do jógového sálu a dokončila pohyb směřující dolů, uvolnila ruce a palce zaklínila za zády a nechala padat nejen paže, ale i myšlenky, směrem za hlavu.

Všecho má svůj důvod

Až později, po workshopu, jsem se vrátila ke vzpomínce na má rozmarná léta. Vzpomínky, které utíkají do let naprostého nevědomí a dezorientace nad vlastní osobou. Vzpomínky, které mohou působit bolest.. A nebo také nemusí.

Nemusí, protože vše, co se děje, má svůj důvod. Probdělé noci v omamném objetí cigaret, alkoholu a někdy i partnera, jenž si vás neváží, májí svůj důvod. Vše to, co se nám děje, nás má něco naučit a někam posouvat dále.

Budou nám předkládány lekce

Pokud se z oněch lekcí umíme poučit, postavit se na vlastní nohy a jít naproti tomu vyššímu, co je v nás, pokud toto dokážeme, pak to má význam, který jsme zachytili. Pak se můžeme ohlédout a bez výčitek si říci, že to mělo svůj důvod a stálo to za to.  Nyní nám nezbýval nic jiného, než důvěřovat a věřit, že onen důvod jednou poznáme.

Jak řekl svámi Šivananda: Nemůžete chybovat, můžete se jen učit. Růst je proces zkoušek a omylů. Experimenty, které se nepovedou, jsou stejně důležitu částí tohoto procesu, jako ty, které se podaří. (Jama a Nijama, Skalická, Brno/2014)