Konečně se mi povedlo předplatit si místo v kurzu vitality jógy v mém oblíbeném jóga studiu. Tento problém asi znají všichni, kdo dávají přednost menším ateliérům před komerčními kolosy, na které nás lákají billboardy okolo silnic. Já dovedu vždy ocenit osobní přístup a příjemné prostředí. Jak jsem vlastně na takový báječný ateliér narazila?
Když nad tím tak přemýšlím, tak si vybavím větu, kterou řekl Olivander Harrymu Potterovi, při výběru své první hůlky: „Hůlka si vybírá kouzelníka, není vždy jasné proč….“. Přesně tak to bylo semnou. Ještě než jsem se vůbec rozhodla, že začnu chodit na jógu, už byl můj osud zpečetěn. Tato myšlenka mě také přivádí k zábavné představě, ve které se tento postup uplatní i při výběru podložky na jógu.
Na každém rohu
Jak to myslím? Když jsem přibližně před třemi lety začala běhat, vybrala jsem si trasu, které jsem se pevně držela. Chtěla jsem tak sledovat svůj údajný progres. Vedla parkem, do kterého jsem vbíhala právě kolem budovy Centra Vitality. Nikdy jsem jí nevěnovala moc pozornosti. Asi to bude tím, že stojí ve čtvrti, kde se domy přímo předhání o to, který bude hezčí a lépe opravený. Takže proti nim tato hranatá šedavá vilka působila tak trochu unaveným dojem.
Celé tři roky jsem kolem ní více, či méně pravidelně běhala a nikdy mě ani nenapadlo se zajít podívat dovnitř. Jóga mi tehdy opravdu moc neříkala.
Noha v sádře
Jenže pak se něco stalo. Loni, přesně na den (toto zjištění mě velmi pobavilo), mi při krájení sýra vyklouzl nůž z ruky a zabodl se mi do nohy. Nebylo to nic brutálního, žádná krev, jen malá dírka pod prsteníčkem pravé nohy. Čepel nože mi proťala šlachu a mě nezbylo nic jiného než si nechat nasadit sádru a těšit se na následující měsíc ve společnosti berlí.
Nedalo se nic dělat. Čtyři týdny jsem proležela a pak se už bez sádry přihlásila na rehabilitaci. Tam si mě doktor pobaveně prohlédl a začal mi vyjmenovávat všechny věci, které jsou na mně špatně. Jak stáčím kolena k sobě, že mám kulatá záda a jak si ničím špatným sezením krční páteř. Napsal mi nekonečný seznam rehabilitací. Když jsem sklesle odcházela, tak mi doporučil, abych začala chodit na jógu, ta je prý na záda nejlepší.
Během své šouravé cesty domů jsem zapátrala v paměti, zda mi někdo známý náhodou nedoporučil nějaký pěkný jóga ateliér. Chvíli to trvalo, ale pak jsem si vzpomněla na tu nenápadnou vilku vedle parku. Doma jsem se pak mrkla na jejich internetové stránky a byla mile překvapená pěkným interiérem i výběrem kurzů.
Mé rozhodnutí právě pro toto studio ještě zpečetil jejich letáček, na který jsem druhý den narazila v čekárně u kadeřnice. Byl to prostě osud.
První zkušenost
Na konci června se hybnost mé nohy pomalu vracela do normálu. Byl tedy čas konečně vyrazit na jógu. Na hodinu jsem se přihlásila telefonicky. Samozřejmě, že jsem si hned na poprvé nevybrala ten nejlepší druh jógy pro mě. Už si vlastně ani nevzpomínám přesný název, ale určitě to nebylo nic pro začátečníky. Hodinu jsem tak docela protrpěla. I tak mám na tuto lekci dobré vzpomínky a to především kvůli skvělému přístupu lektorky a neuvěřitelně uvolňující meditaci na konci.
Pak ale přišlo léto a já jsem, jak je pro mě naprosto typické, na všechny mé zdravotní neduhy jako zázrakem zapomněla. A nevzpomněla jsem si na ně až do zimy, kdy mi je připomněl zatuhlý krk. Jakoby říkal „Nezapomněla jsi náhodou na tu jógu, co jsi mi slibovala?“.
Centrum Vitality
Tentokrát jsem si o studiu vyhledala více informací. Zjistila jsem, že bylo založeno manželi Kvapilovými. Oba dva tam působí zároveň jako lektoři. Dosud jsem měla možnost se setkat pouze s Janou Kvapilovou. Musím vám říct, že tak milého člověka, jako je právě ona, příliš často nepotkáte.
Studio funguje na principu poskytování prostor nezávislým lektorům. Těch je tam nyní přibližně devatenáct. Na jejich webu se dočtete, že ho zakládali v podstatě proto, že sami neměli kde cvičit. Nechtěli se stejně jako já mačkat v přeplených tělocvičnách a tak to vyřešili po svém. Za to jim jistě patří velké díky.
Jak už jsem psala, studio je ve spodním patře menší vilky. V horních patrech je myslím ještě manikúra a kavárna, ale tam jsem nikdy nebyla. Uvnitř je jedna větší a jedna menší tělocvična. Obě dvě to jsou vzdušné, prosvětlené místnosti, kde se člověk krásně uvolní.
Při pročítání stránek mě zaujal příběh paní Jany Kvapilové, která se k józe vlastně dostala tak trochu jako já. Začala jí praktikovat proto, že jí bolela záda. Celkově se mi líbí, že si člověk může o většině lektorů přečíst, jak se vlastně oni sami k józe dostali. Nevím proč, ale vzbuzuje to ve mně určitý druh důvěry. To byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla přihlásit se na kurz pro začátečníky právě tam.
S jógou jsem se sice seznámila teprve nedávno, ale už teď vím, že je to láska na celý život. Neustále se díky ní učím nové věci a potkávám úžasné, někdy trochu šílené, ale vždy moc zajímavé lidi. Ráda se s vámi dělím o své příběhy a rady, protože věřím, že jóga v sobě ukrývá něco pro každého z vás. Jen si k ní musíte najít svou vlastní cestu, tak jako já.
